"Toužil jsem prospěti vědě a vlasti své."
Dr. Emil Holub


3. A v Poslanecké sněmovně a ČNB

Sraz byl v sedm hodin v Pardubicích na hlavním nádraží, odkud jsme se vlakem přesunuli do Prahy. Po příjezdu jsme metrem dojeli k Poslanecké sněmovně, kde nám byla pomocí interaktivního filmečku ukázáná minulost Poslanecké sněmovny. Odtamtud jsme se přesunuli ven, skrz staré a široké podloubí, do Parlamentaria, kde nám byly představeny různé budovy využívané politiky. K tomu jsme byli obeznámeni se zasedacím pořádkem poslanců v Poslanecké sněmovně na malé bílé maketě jednacího sálu. Někteří z nás se také vyfotili u makety řečnického pultu.

Následně byl naším cílem samotný jednací sál Poslanecké sněmovny. Po bezproblémové bezpečnostní kontrole nás navedli po točitém schodišti nahoru na balkón. Po vstupu do jednacího sálu Poslanecké sněmovny vás oslní precizní neoklasicistní architektura, jasně a velkolepě osvícená velkými lustry.

Následně jsme usedli a naslouchali zrovna řešenému tématu – tím bylo korespondenční hlasování. Měli jsem tu čest zahlédnout mimo jiné bývalou ministryni financí, paní Schillerovou. Na galerii hostů za námi přímo přišel pan Hayato Okamura.

Poté jsme se odebrali pryč a zamířili k České národní bance (ČNB). Tam jsme byli znovu uvítání několikaminutovým filmečkem o historii banky a jejích strastech až do současnosti. Následně jsme se přemístili před trezor ČNB. Samotné trezorové dveře váží osm tun a byly zhotoveny ve dvacátých letech dvacátého století. Díky perfektní vyváženosti mohou být trezorové dveře zavřeny i jednou rukou. (To jsme však vyzkoušet nemohli.)

Prošli jsme tedy dovnitř a první, co jsme mohli zahlédnout, byla veliká zcela zlatá mince. Při její neuvěřitelné hmotnosti 130,24 kilogramů je její nominální hodnota 100 milionů korun a reálná cena se pohybuje kolem 180 milionů. Tato mince je největší v Evropě a druhá největší na světě (po Austrálii).

Poté následovala hodinová prohlídka skrz trezor ČNB a na konci jsme si mohli koupit suvenýry. Zajímavé bylo, že ČNB není a nemůže být komerční bankou, tudíž všechny její suvenýry se prodávaly za výrobní cenu, což znamená, že byly velice levné.

A s tímto jsme se v jednu hodinu odpolední přesunuli zpět na pražské hlavní nádraží, nastoupili na vlak a směrem na východ se vydali zpět do Pardubic.

 

31.01.2024 / Matěj Culka (3. A)
zpětarchiv
 
© 2015 | Gymnázium Dr. Emila Holuba
tvorba webových stránek: logo-mima