Afrika, matematika a zeměpis

S tužkou a papírem lze zažít spousta zábavy - o tom se přesvědčili žáci 2. C, když si v rámci spojené matematicko-zeměpisné hodiny zahráli simulační hru Africká vesnice. Cílem této hry je přiblížit účastníkům problematiku tradičního způsobu obživy v domorodých vesnicích Subsaharské Afriky. Několik jednoduchých pravidel, deset polí, šest různých plodin, neradostné vyhlídky na budoucnost plnou nakažlivých tropických nemocí, stáda slonů a tlupy paviánů ničící úrodu, živelné pohromy a neustálá hrozba občanské války, to byla hlavní témata vášnivých diskusí v celkem sedmi fiktivních zemědělských vesnicích. K tomu neustálé sčítání, odčítání a násobení takzvaných potravních jednotek. Zkrátka velmi povedená kombinace zeměpisných informací a matematických dovedností.

Sami žáci k tomu dodávají:

Naše vesnice „Černá karma" si po celé roky vedla průměrně dobře. My, jako obyvatelé této vesnice, jsme nikdy nepocítily velký hlad ani nikdy neměli nadbytek jídla. Největší ztrátu jsme zaznamenali, když se k nám vloupalo stádo slonů nebo sarančata. Jinak jsme každý rok ztráceli kolem 40 jednotek na podvýživě či nemocích. Pouze v roce 2019 získala naše vesnice vlivem náhod 30 jednotek a a kvůli tomu to byl také nejlepší rok (celkově 460 jednotek). Náš nejhorší byl rok 2018. Byl suchý a proto jsme také vypěstovali málo plodin (celkově 350 jednotek). Každé kolo naší hry jsme vsázeli na jistotu a málokdy jsme zaseli nejrizikovější plodinu - yamy. Průměrně jsme měli celkově 380 jednotek na rok a to nás také celé ty roky živilo a ani jednou jsme nemuseli žádat o pomoc. (Lucie, Adéla, Patrik a Matěj)

Tato hra se celé naší vesnici velmi líbila a nyní si již dokážene představit život v afrických zemích. Život zde je oproti našemu značně složitější, ale na druhou stranu musíme zmínit, že si za to zdejší lidé mohou částečně i sami. Vesnice Jumi Kimi Rimi je naší druhou vesnicí, protože první vesnice Juma Kama Ri byla zničena při občanské válce. A to je jedna z věcí, které nám vadí. Tyto války, které obyčejní lidé považují za zbytečné - kvůli náboženské nesnášenlivosti a fanatismu, jsou pro nás přijatelné pouze jako obranné, tedy z důvodu ochrany našeho kmene,. kdy je zapotřebí zajistit jeho přežití. Pokud tedy již k takové válce dojde, mělo by být povinností každého člena kmene či země svou vlast bránit, bojovat za ni a neschovávat se v jiných zemích. Jedině, kdo by se mohl schovávat, jsou starci, ženy či děti.
Další závažnou skutečností, která nás přinutila k přemýšlení, bylo, že jedna z afrických hladovějících vesnic požádala Evropskou unii o pomoc a nebylo jí vyhověno, protože to prostě nebyla priorita Evropské unie. To určitě nebylo správné ze strany Evropy - především pokud se jedná o důsledek nepředvídatelné neúrody., ale Evropa není jediná, kdo by mohl pomoci. Také vesničané by mohli přemýšlet o tom, jak pomoci sami sobě, jak využít jejich krásnou krajinu plnou nerostného bohatství a přírodních pokladů jako je úžasná fanua a flóra. Vesničané by sami měli přicházet s nápady, jak efektivně využít peněz od dárců a bohatství země k tomu, aby nebyli nuceni pouze čekat na úrodu či neúrodu v tom daném roce, ale aby peníze investovali do projektů, které mají budoucnost a mohou vesnici zajistit na další léta. Ke zlepšení situace by určitě mohla přispět také osvěta týkající se počtu manželek a dětí, které by bylo možné uživit. Je pochopitelné, že jiné nároky má jedna žena a 2 a- 3 děti, jako to je v Evropě, a jiné nároky má 7 manželek a 30 dětí. Kolik z takového počtu pak asi může dosáhnout nějaké vzdělání? Peněžitá pomoc by měla směřovat hlavně na vzdělání, zdravotnictví a průmysl. V Evropě je blahobyat také výsledkem práce generací jejich obyvatel po celá staletí zpět. I v Africe by vývoj mohl směřovat ke stejnému cíli, ale její obyvatelé by museli chtít změnit život svůj i dalších generací. Bylo by tak dobré zvážit uzákonění monogamie a určitý počet dětí u jednoho manželství, dále by měla být uzákoněna povinná školní docházka a každý dospělý člověk by měl mít povinost pracovat a každý muž nad 15 let by měl v případě války podléhat branné povinnosti. Vlastně by stačilo, kdyby Afričané převzali evropské zákony ... (Veronika, Veronika a Pavla)

Měli jsme různé taktiky na pěstování a né vždy to vyšlo. Nejvíce produktivní rok byl 2017 a pak už to bylo všechno na nic vždycky jsme si vytáhli negativní kartu a už skoro žádnou pozitivní... Nejhorší byly ty poslední 3 roky to jsme na to byly hodně špatně... ale neumřeli jsme což je asi to hlavní. Naše vesnice ONEN SVĚT sice někdy trochu zhubla ale jinak byla v pohodě.

Naše vesnice si zezačátku vedla průměrně. Potom jsme získali novou odrudu kukuřice což se nám vyplatilo. Postupně jsme se však ubírali špatným směrem a sklízeli jsme velmi málo hlavně kvůli nemocem. Asi byjsme neskončili třetí díky kartě očkování když jsme se zbavili dvou nemocí.

Myslím si že hra byla docela povedená i když jsem si to ze začátku nemyslel. Jediné co bych vytkl byla nespravedlivost k naší vesnici byla velmi velká a to ta že když jsme si uloupili jeden bod museli jsme ho vrátit ale když nám bod uloupili tak už se v náší spižírně neobjevil. (Matouš, David a Filip)

Dne 3.11. se třída 2.C. zúčastnila hry o přežíti africké vesnice. Já jsem byla součástí tříčlenného týmu , který založil vesnici jménem Akahukapundeluka. Naše vesnice zažila světlé ale i tmavé chvilky. Ze záčátku se nám vůbec nedařilo a naše vesnice skoro zanikla, protože jsme si vytáhli kartu náhod, která nám ubírala 200 jednotek , protože to byla občanská vákla. Zhruba v polovině hry se na nás usmálo štěstí , protože jsme si vytahli kartu, která nám umožňovala sklízet suroviny jako by byl vlhký rok i kdyby byl rok suchý. Abych to schrnula za celý náš tým tak hra se nám velice líbila a také jsme poznali jak to má africké obyvatelstvo těžké, že může vesnice zaniknout během půl roka. Nakonec jsme vyhráli 25 fazolí. (Nela)

Naše skupina původně založila vesnici z názvem Animal Human. Pěstovali jsme plodiny a první dva roky se nám dařilo - měli jsme spoustu plodin a kartu očkování, tudíž jsme netahali kartu nemocí. V roce 2018 jsme měli málo plodin, neboť jsme sázeli na kartu, která by nám ve vlhkém roce zařídila 70 kukuřic v potravních jednotkách, tudíž jsme tak zasadili čtyři pole. Bohužel přišel rok sucha a plodin jsme měli velice málo - chabých 260 kusů jidla. Dále to byly ztráty z podvýživy a nemocí -25. Bohužel nastala kvůli kartě náhod občanská válka a ta nám sebrala našich 200 kusů plodin. Naše vesnice s počtem třiceti pěti plodin zanikla. V roce 2019 naše skupina založila novou vesnici - Dark Village. Té už se vedlo o něco lépe. První rok jsme osázeli všech deset polí a to nám přineslo 410 kusů plodin. Samozřejmě padesát plodin nám vzaly nemoci a podvýživa. Pro další rok jsme byli připraveni bez zásob. Rok 2020 byl výborný. Plodin jsme sklidili 460, bohužle jsme vlivem náhod přišli o čtyřicet kusů. Dále to byly ztráty z podvýživy a nemocí -60 a do dalšího roku jsme znovu šli bez zásob. Další rok se nám vedlo ještě hůř. Sklidili jsme 380 plodin, 20 nám vzaly náhody. Dalších pětadevadesát plodin vzaly nemoci a podvýživa. Zbylo nám tak hodně málo potravin, avšak dost na to, abychom se do dalšího roku vrhli se zápalem africké vesnice. V roce 2022 se nám vedlo nadprůměrně dobře. Sklidili jsme 530 plodin, vlivem náhod jsme dostali dalších třicet. Bohužel namoci u minulého roku znovu zaútočily a tak jsme přišli o dalších 105 plodin. Naštěstí nám zbylo dalších 455 plodin... Ve hře nás potkala spavá nemoc, AIDS a mnohé další nemoci. Také mnohé náhody. Určitě budu mluvit za všechny členy naší skupinky když řeknu, že hra nám více méně ukázala, jak to v Africe a afrických vesnicích vypadá. Hra se nám celkem líbila i přes naštěstí, které nás kvůli Občanské válce potkalo... (Daniela)