Anglie 2015

Díky dotaci EU – Výzvě 56 – se čtyřicet vybraných žáků našeho gymnázia vypravilo na týden do JV Anglie (27.9. - 3.10.). Výběr byl hodně přísný. Z celé školy se přihlásilo přes 100 studentů a na vyučující angličtiny zbyl nelehký úkol, a to vybrat z nich 40 nejlepších. Hodnotil se prospěch na konci školního roku, známka z angličtiny, účast v soutěžích a také naše chování. Byla jsem naštěstí jednou z těch, kteří tímto hustým sítem prošli.
Tentokrát se nejednalo o klasické „sightseeing," tj. chození po památkách, ale „museli" jsme se i učit! Výuka probíhala v kulturním středisku Sutton Life Centre a ač to někomu může připadat zvláštní, byla pro většinu z nás tím největším lákadlem. „Ve škole" jsme strávili celkem 9 hodin, během nichž jsme s rodilými Brity diskutovali o palčivých problémech dnešní doby, vytvářeli různé příběhy a věnovali se mnoha dalším aktivitám, které nás nutily hojně mluvit a prakticky využívat znalostí nabytých na hodinách AJ.
Měli jsme k dispozici tři lektory, každého pro jednu jazykovou úroveň - od A2 až po B2. Náš učitel nám neopravoval gramatické chyby či nesprávně zvolená slova, což se nám líbilo, a nechal nás prostě volně mluvit. A my jsme postupně ztráceli ostych a mluvili a mluvili... Vždyť o tom to přece je! Osobně mohu konstatovat, že po absolvování tohoto kurzu jsem se cítila v běžné konverzaci o poznání jistější a uvolněnější.
Kvůli škole jsme však nemohli věnovat tolik času londýnským památkám a dalším atraktivním místům v jeho okolí. Navštívili jsme pouze ty nejznámější: Tower, London Eye, Greenwich, Natural Museum nebo National Gallery. Samozřejmě nemohla chybět procházka kolem budov Parlamentu, Big Benu, Buckinghamského paláce a slavného čísla 10 na Downing Street.
Jeden den jsme strávili procházkou po impozantních bílých křídových útesech Beachy Head a Seven Sisters a navštívili jsme též Portsmouth, známý svým námořním muzeem. Prohlédli jsme si detailně loď Admirála Nelsona Victory, a to od podpalubí až po kapitánský můstek a vyfotili si i místo, kde ho v osudné bitvě u Trafalgaru zasáhla smrtelná kulka. Ti vyšší z nás museli chodit hodně opatrně a ohýbat hřbety, aby si o nízký strop kajut nenatloukli hlavu. Odpoledne nám pak až oči přecházely z rozsáhlých sbírek a přepychu na zámku Windsor. Jen Její Veličenstvo Alžbětu II. jsme doma nezastihli...
Ubytování i stravu zajišťovaly britské rodiny. Kromě noclehu nám adoptivní rodiče měli za povinnost zabezpečit i plnou penzi. Ale znáte přece anglické lunche. Toast, jablko a sáček octových chipsů nemohou dostatečně nasytit české žaludky uvyklé na svíčkovou se šesti...
I přesto si myslím, že je lepší bydlet v rodině než v hotelu – dozvěděli jsme se opět něco nového o anglickém životním stylu a poznali jsme, jak je Londýn multikulturní. Většina rodin totiž nebyla britského původu. Nesmím opomenout ani fakt, že i tam jsme museli trénovat svou angličtinu.
Troufám si říci, že i přes nedostatek času, se kterým jsme bojovali všech šest dní, se podařil kompromis, který vyšel vstříc požadavkům a přáním všech účastníků zájezdu. Zkrátka náš jazykově-poznávací zájezd se skutečně vydařil! I počasí bylo jako na objednávku, pravé anglické babí léto. Moc děkujeme a těšíme se na další podobné akce.
Jménem čtyřiceti „vyvolených" Kateřina Bečková, studentka 8.C