Bronzové expedice Duke of Edinburgh´s International Award

Program DofE, kterému se na naší škole věnujeme již třetím rokem, má další úspěšné absolventy. Před několika dny se jedenácti účastníkům tzv. bronzové úrovně podařilo splnit poslední oblast tohoto programu, tzv. expedici. Ta je vyvrcholením téměř roční aktivity v oblasti dobrovolnictví, sportu a talentu. Hlavní myšlenka programu The Duke of Edinburgh´s International Award je posouvat hranice svých možností, překonávat sebe sama a naučit se vzájemné spolupráci a podpoře ve vypjatých okamžicích. Všichni úspěšní absolventi se o to v průběhu roku snažili a expedice definitivně prokázala smysl celé této akce.
Dle pravidel programu se účastníci expedice musí po trase pohybovat bez pomoci dopravních prostředků (vyjma kola), všechny potraviny, vodu i další vybavení k přípravě alespoň jednoho teplého pokrmu (povinné) si musí od začátku nést s sebou, používání mobilních telefonů je povoleno pouze v případě nouze, orientaci v prostoru musí zvládnout jen s mapou (případně kompasem) a nocleh si musí zřídit vlastními silami (celta, stan). Během trasy musí dodržovat přestávky a neměli by se odchylovat od časového harmonogramu jednotlivých úseků, který v přípravné fázi stanovili se svým expedičním školitelem. Všichni účastníci musí předem absolvovat kurz první pomoci, každý tým nese lékárničku. Samozřejmostí je poučení o pravidlech bezpečného a slušného chování a souhlas rodičů. V průběhu vlastní akce jsou týmy „zpovzdálí" kontrolovány tzv. expedičním hodnotitelem buď z řad vlastního DofE centra, nebo jiného.
Letošní expediční týmy si pod vedením pana Aleše Kotyka připravily a realizovaly nejprve tzv. cvičnou expedici, aby prověřily „nanečisto" své schopnosti přežít jeden den a noc v terénu bez technických vymožeností, bez pohodlí domova a vyžít pouze se surovinami, které si na místo sami dopraví. Příprava zahrnovala velmi detailní plánování trasy včetně časového harmonogramu, který je nutno dodržet kvůli průběžným kontrolám. S drobnými problémy obě cvičné expedice v okolí přehradní nádrže Rozkoš splnily zadaný cíl a ze svých omylů se poučily pro následující, tzv. ostrou expedici, na kterou se vydaly o týden později.
Každý tým si zvolil jiný cíl. První skupina se rozhodla zmapovat přírodní krásy v okolí Žamberka a podat o nich poté svědectví formou prezentace pro ostatní účastníky DofE. Druhý tým si za svůj cíl vybral lokalitu Žďárské vrchy, kam se všichni vydali s úmyslem směnit čokolády s motivem města Holice za suroviny potřebné k výrobě palačinek a ty poté ve volné přírodě připravit. Počasí řádně zkomplikovalo obě akce, někteří si dle vlastních slov „sáhli na dno" a všichni museli zcela v duchu programu DofE spolupracovat, improvizovat, podporovat, překonávat sami sebe.
Obě akce proběhly nakonec úspěšně, i když se neobešly bez následných nachlazení. Dle slov jedné z aktérek expedice: „DofE nás prověřilo a právě o tom to je. Poznali jsme, že ne vždy jde všechno lehce, ale také to, že nikdo není v ničem sám."
Pozitivní jistě je, že většina zúčastněných chce v plnění programu DofE pokračovat, ať už na tzv. stříbrné nebo zlaté úrovni.
Za místní centrum DofE : Jana Doskočilová

Jaké byly letošní bronzové expedice?

Přečtěte si vyjádření hlavních aktérů:

Jakub Špelda a spol.

Expedice „Flambovaný banán“

Po ukončení všech aktivit bronzové úrovně DofE jsme vyrazili na dvě expedice. Cvičná proběhla o víkendu 9. – 10. září, kdy jsme se vlakem dopravili na nádraží v Červeném Kostelci a odtud šli směrem Vízmburk, Boušínská lávka a Babiččino údolí. Nocovali jsme v námi postaveném přístřešku v autokempu Rozkoš. Celý den přálo počasí a  naplánovanou cestu jsme až na jedno místo přesně trefili.
Ostrá expedice minulý víkend v okolí Žamberka moc slavná nebyla, v poledne začalo už do chladného dne pršet, jeden rozcestník nebyl tam, kde být měl…ale většinu cesty jsme krom jednoho obkroužení jezera zvládli a v kempu Pilák jsme pro noc zvolili raději malou chatičku. A tak návratem do Pardubic jsme 24. září ukončili expedice a stačí nám jen vyzvednout certifikáty Bronzové úrovně DofE.

Filip Moučka a spol.

Expedice “Palačinka“

Dne 16.září 2017 se expediční tým Čtyř statečných a dvou přeživších vydal na nejdůležitější cestu DofE. Jeli jsme vlakem. Cesta byla veselá a už od začátku jsme se věděli, že to nebude normální výlet. Přijeli jsme do Žďáru nad Sázavou a běželi jsme na autobus směr Fryšava.

Po dobrodružné cestě autobusem, kdy nám všechno lítalo po autobuse, jsme byli na místě. Jelikož naším cílem bylo vyměnit holické čokolády za suroviny na palačinky, zkusili jsme tedy zazvonit u dvou domů. Nejspíš nikdo nebyl doma anebo to bylo tím, jak jsme vypadali, že nám nikdo neotevřel.  Asi i proto, že jsme chodili v pláštěnkách a vypadali jsme jako strašidýlka. 

Dostávali jsme se do lesa smířeni s tím, že zatím nic nemáme, ale nevzdávali jsme se. Procházka lesem byla skvělá, chvilku do kopce a chvíli z kopce. Díky zpěvu nám to rychle utíkalo. Najednou, když jsme šli vesele z kopce, všimli jsme jsi, že jdeme nějak špatně a naše procházka byla o pár kilometrů delší, respektive o 4 km. Náladu nám to nepokazilo, sedli jsme si u studánky, a když jsme dostali do rukou řízky,naše nálada byla ještě veselejší. Měli jsme mít pauzu na oběd hodinu a půl, ale díky naší zacházce jsme se jí museli vzdát a šli jsme k pramenu řeky Svratky.

Úplně promočení jsme pak mířili do vesnice Tři Studny. V této malé, a přesto hezké vesnici jsme potkali milou paní, když jsme jí vysvětlili, kdo jsme a co sháníme, vyměnila s námi suroviny na palačinky, a ještě nám nabízela spoustu jiných věcí. Byli jsme šťastní, že náš cíl vyšel a my jsme si zkusili výměnný obchod.

Dostali jsme se do tábořiště Medlov, kde nám skvělí lidé nabídli místo na převlečení a dostali jsme se na chvilku do sucha. V tom největším dešti jsme stavěli stany. Pak jsme začali dělat palačinky. I přesto, že nám pršelo, jsme se navzájem podrželi a palačinky zvládli a podle slov chvály, byly vážně dobré. Těsto jsme udělali rychle ve stanu a nikdo nevěřil, že z té hmoty budou skutečně palačinky. Poradili jsme si statečně, i když jsme je neměli ani čím otáčet, pršelo na nás a mrzli jsme, ale důležité je, že cíl byl splněn a palačinky byly na světě.

Rozhodli jsme se, že dáme batohy do jednoho stanu a my všichni budeme spát ve stanu pro tři lidi, zajímavé je, že se nás tam vešlo šest. Noc byla veselá, i přesto, že venku bylo pár stupňů nad nulou. Vyspali jsme se a ráno nás před stanem čekala milá návštěva. Byl to pan profesor Kotyk, který byl připraven s foťákem, a tak nás zachytil jako pravé dobrodruhy, když jsme vylézali ze stanu.  Měli jsme problém vyjít ven do zimy, ale zvládli jsme to, uvařili jsme ještě teplou snídani, vlastně spíše oběd - nudle se Špagetkou. Zabalili jsme naše expediční městečko a vydali jsme na vlak směr Nové Město na Moravě. Cesta se nám zdála nekonečná, ale my to zvládli! Ve vlaku jsme si povídali, vzpomínali a najednou jsme byli v Pardubicích a expedice skončila.

Dnes, již vzpomínáme na oba víkendy, které nás spojili. Můžeme říct, že DofE nás prověřilo, ale víme, že jsme skvělí tým a stali se z nás kamarádi. Právě o tom to je. Poznali jsme, že ne vždy všechno půjde lehce, ale taky to, že nikdo není v ničem sám. Přišli chvíle, kdy už jsme nemohli, mrzli jsme anebo jsme byli unaveni, ale proto jsme tam byli jako tým, protože když jeden nemůže, tým mu rychle pomůže.

Nikola Greššová