Cvičná expedice DofE
Stříbrná dobrodružná expedice našeho týmu se uskutečnila ve dnech 18. 5.- 20. 5. 2018. Naše trasa začínala v Pardubicích a vedla přes Poděbrady, podél Labe a končila v Holicích. Náš tým se skládal ze čtyř členů a byl naprosto dokonale genderově vyrovnaný: Jan Falta, Zdeněk Doležal, Markéta Maťátková, Kateřina Pospíšilová.
Při plánování expedice jsme si měli zvolit i vhodný název pro náš čtyřčlenný tým. Upřímně, v této chvíli byla naše fantazie v koncích, a tak jsme zvolili název „Two nights only". Tento název našemu týmu však nevydržel dlouho, změnil se již po 300 metrech.
Na startu naší cesty v srdci Pardubic na Pernštýnském náměstí nás vyprovázel pan učitel Nágr, který bedlivě zkontroloval vybavení naší lékárničky a dalších potřeb a s úžasem obhlédl obří zavazadla, která jsme s sebou vlekli. Již 300 metrů od našeho startu nás vyděsila rána. Nikdo z nás netušil, co se stalo, než jsme si uvědomili, že jsem již po pěti minutách naší cesty najela na kus kovu, který mi propíchl duši. Náš první pokus o spravení kola trval zhruba dvacet minut, jelikož jsme zvolili nejrychlejší a nejjednodušší variantu, zalepit duši. Jenže naše radost z rychlého úspěchu netrvala dlouho, jelikož jakmile jsem usedla na kolo, duše praskla znovu. Nyní nezbývalo nic jiného než koupit duši novou a pro jistotu rovnou dvě. Po hodinové výměně duše jsme si všichni opravdu oddychli a konečně jsme se chystali vyrazit na cestu, ovšem po pěti minutách se ozvala znovu rána. Ano, má druhá duše praskla také. Pomalu jsme se začínali obávat, že budeme naši expedice muset vzdát již na začátku. Na radu jedné milé paní jsme pak zamířili do servisu a strávili tři čtvrtě hodiny vyměňováním plášťů a duše. Když už jsme si opravdu mysleli, že můžeme vyjet, zjistili jsme, že se mi rozbily rovnou i brzdy, které jsme provizorně spravili náplastí. Člověk by si řekl, jaká je to smůla, že nás právě toto potkalo, ale na druhou stranu jsme měli opravdu štěstí, že se nám tato příhoda stala v Pardubicích, a ne uprostřed lesa! A není náhodou DofE právě o tom, abychom se naučili překonávat sami sebe, pomáhat si navzájem a učit se novým věcem? Domnívám se, že každý člen našeho týmu by nyní, po tom všem, dokázal spravit kolo dokonale.
Cílem naší expedice bylo mapovat bezbariérovou stezku vedoucí podél Labe. Díky našemu cíli jsme zjistili, jaké možnosti jsou nabízeny těm, kteří neměli tak příznivý osud jako my. Také jsme zažili porovnání mezi bezbariérovou stezkou a cyklistickou stezkou, která vede opravdovým lesním terénem a mnohdy bývá nebezpečná.
První den naší expedice jsme směřovali z Pardubic do Poděbrad. Tato cesta vedla střídavě po lesních a polních cestách, po silnici či po cyklostezce. První noc jsme po cestě dlouhé 80 kilometrů (díky našemu „skvělému" orientačnímu smyslu neplánovaně prodloužené) strávili pod stanem ve velmi dobře udržovaném kempu Jezero v Poděbradech. Druhý den po „přepadové" dopolední kontrole pana učitele Kotyka jsme měli namířeno již směr Pardubice, naše cesta vedla i přes Kolín a hřebčín v Kladrubech. Již na začátku jsme najeli na Labskou cyklostezku, jejíž součástí je bezbariérová stezka, ale zároveň i lesní terén. Druhou noc jsme naše tábořiště rozdělali po 60 kilometrech jízdy v kempu U Třpytky v Mělicích, kam nás v pozdních večerních hodinách přijela zkontrolovat a morálně podpořit paní učitelka Doskočilová. Poslední den naší expedice jsme směřovali z Mělic přes Pardubice, Ráby a Kunětice až do Holic. A na konci posledního dne po celkově ujetých 180 kilometrech během tří dnů již každý z nás spal ve své milované posteli.
Nakonec mohu říci, že (až na počáteční defekt) expedice proběhla bez komplikací, i když nás stihl krátký déšť, párkrát jsme zabloudili, spadli na zem a sáhli si na dno našich sil, ale jak už jsem říkala, o tom přeci DofE je.
