"Toužil jsem prospěti vědě a vlasti své."
Dr. Emil Holub


Markéta vyhrála (a nejen ona)

Před několika měsíci časopis Výlety současnosti vyhlásil literární soutěž na téma Není růže bez trní. A tento námět se velmi zalíbil třídě 2. A, která jej zpracovala jako čtvrtletní slohovou práci. Dva nejzajímavější příběhy jsem vybrala a zaslala do zmíněné soutěže. Jistě si umíte představit, jaké bylo naše překvapení, když jsme se tento týden dozvěděli, že práce Markéty Maťátkové vyhrála. A nejen to. Odměna za její úspěch patří celé třídě, neboť vítězství představuje třídenní pobyt všech 30 žáků na zámku Štiřín! Markétě tímto blahopřejeme a současně i děkujeme za vzornou reprezentaci třídy (a samozřejmě i celé školy).
Další informace naleznete na adrese: http://www.vyletysoucasnosti.cz/

Není růže bez trní
Markéta Maťátková

Jak vypadá růže bez trnů? Jaký je život bez překážek? Když něco chceme, vždy k tomu vede cesta, ale plná nástrah. Růže je lákadlem, když chceš, přivoň si, ale při uchopení dávej pozor na trny. V každé životní situaci se můžeme píchnout o trn, zažít tu bolest a překonat ji. Člověk je odsouzen k tomu, aby cítil bolest, překonával sám sebe a rozhodoval o svém životě. Je lehké se vzdát, ale hrdinství se překonat! Každý z nás zná to riziko, a přesto se mu nebráníme. Je to naše součást. Naše já.
Znala jsem člověka, ženu, která to měla v životě velmi těžké. Vyrůstala na Slovensku, se svým otcem a matkou. Po absolvování základní školy se celá rodina přestěhovala do Čech, a Věře nebylo dovoleno dál studovat. A tak v 15 letech začala pracovat.
Později se vdala, brzy se jí narodil syn. Oběma rodičům dělal radost. Miloval sport, hrál basketbal, jezdil na kole, bruslích i na lyžích. Věra si musela najít druhou práci, aby mohl syn studovat střední školu.
Léta plynula, syn oženil a necelý rok nato se stala babičkou dvou malých holčiček. Dvojčat. Když byly vnučky nemocné, chodila je hlídat, ale objevila se rakovina plic, lékaři jí odebrali část levé plíce.
Uzdravila se... Solná jeskyně pomáhala, tam se jí dobře dýchalo. Navštěvovala ji i s vnučkami, pak je odvedla na angličtinu... Všem bylo zase tak hezky. O dva roky později ale opět začala kašlat, znovu nemocnice a konec ...
Zemřela v nedožitých 68 letech. Za celý svůj život zažívala slasti i starosti.
Život je růže, ale cesta života je trnitá. Ale není jedno bez druhého, tak jako neexistuje růže bez trní. Nechť mají všichni dost trnů pro svůj život, neboť tyto překážky nás posilují.

 

18.12.2016 / Mgr. Eva Pýchová
zpětarchiv
 
© 2015 | Gymnázium Dr. Emila Holuba
tvorba webových stránek: logo-mima