Netradiční exkurze

V úterý 27. 9. 2016 se žáci 2. A společně s třídní učitelkou a Michalem Nečesaným, studentem učitelství na Univerzitě v Hradci Králové, jenž na naší škole vykonává souvislou pedagogickou praxi, vypravili na svou první letošní akci. Naše kroky – a to ne náhodou – vedly do malého městečka v Podorlicku – Doudleb. A nestalo se tak náhodou. Na místním zámku totiž provázejí turisty hned dva naši studenti – Lucka Barvová a Dominik Vlasák. Ti se také ujali režie celého programu. A svoje úlohy zvládli na výbornou, jak o tom svědčí pochvalná slova spolužačky Julie Růžičkové a Michala Nečesaného. Julča k tomu říká:
„Dozvěděli jsme se množství zajímavých informací nejen o historii místního renesančního zámku, líbila se nám i zcela zachovalá zámecká kaple z počátku 19. století a také krátké posezení ve svatebním sále, kde si někteří spolužáci zahráli na klavír. Vyšplhali jsme se i na půdu zámku a vyhlíželi netopýry, bohužel marně ...Za všechny ale mohu potvrdit, že se výlet velmi vydařil."
Michala Nečesaného zase uchvátil exteriér zámku, pro který jsou typická tzv. kobercová sgrafita, a také, jak dodává: „...mě osobně velmi zaujaly expozice přírodovědného muzea ve zrekonstruované barokní sýpce. Zhlédli jsme i exponáty cizokrajných zvířat i všemožných obyvatel našich luhů a hájů. Originální se jeví také výstava Rok na vsi, která připomíná již pozapomenuté tradice a zvyky českého venkova. Následně si přišli na své všichni milovníci domácích zvířat, když jsme navštívili přilehlý dvoreček plný zvířátek od hus a kachen až po poníky s oslem. Exkurze se velmi vydařila a věřím, že studenti byli spokojeni".
A já ještě musím na závěr dodat, že mezi nás zavítal také pan Dujka, potomek šlechtického rodu z Bubna – Litic, nejstarší syn majitelky, paní hraběnky Eleonory Dujkové, který vyprávěl o historii svého rodu, jenž zámek nejen vystavěl, ale dodnes jej i vlastní (s výjimkou komunistického období). Vylíčil nám také, jak je dnes složité obsáhlý majetek spravovat, nicméně nesmírná úcta k odkazu předků a ohromné nadšení pro práci rozhodně svědčí o tom, jak moc má Doudleby rád.