Studenti si připomínají 70. výročí konce II. sv. války

V těchto dnech si připomínáme 70. výročí konce 2. světové války. Při této příležitosti se dvanáct studentů našeho gymnázia spolu s Mgr. Evou Pýchovou ve dnech 19. a 20. dubna 2015 zúčastnilo již podruhé projektu ICEJ Kulturou proti antisemitismu.

Program uvedl Pochod dobré vůle centrem Prahy, který se zastavil na Palachově náměstí, aby uctil památku obětí šoa. Následně jsme se ve Valdštejnské zahradě, sídle Senátu Parlamentu České republiky, zúčastnili odpoledního vystoupení našich politických a kulturních představitelů. Vyslechli jsme projevy Daniela Hermana, současného ministra kultury, Přemysla Sobotky, místopředsedy Senátu, a Jana Volfa, radního hlavního města Prahy. Zazněla židovská modlitba v podání Michala Foršta a Jana Potměšila, herečka Jaroslava Kretchmerová přednesla žalm 125. Více než 1000 účastníků akce bylo dojato i dramatizací textu z knihy pamětnice Eriky Bezdíčkové či vystoupením dvou izraelských jazzových skupin. Nechyběly ani tradiční vzpomínky přeživších – tentokrát Dr. Lieblové a Dr. Broda.
Účastníky pozdravil také velvyslanec státu Izrael J. E. Gary Koren. Záštitu nad celou akcí převzal právě místopředseda Senátu Přemysl Sobotka, ministr kultury Daniel Herman a primátorka hlavního města Prahy Adriana Krnáčová.
Příjemný sluneční den jsme zakončili v divadle U Hasičů jazzovým koncertem dvou izraelských skupin – vyslechli jsme trio mladičkých židovských umělců Hadar Noiberg a Yinona Mualla s Guy Mintem.
Druhý den po snídani naše i německé studenty autobusy zavezly do Terezína. Program začínal v kinosále muzea ghetta besedou s pamětnicemi Dr. Vidlákovou a Dr. Lieblovou.
RNDr. Michaela Vidláková vzpomínala, jak se coby šestiletá dostala se svými rodiči a babičkou do Terezína, kde se také dožila konce války. Toto štěstí bohužel většina židovských vězňů z Terezína neměla. A neměla ho ani paní Dr. Dagmar Lieblová, která byla s rodinou v roce 1943 odvezena v dobytčáku do Osvětimi, kde všichni její blízcí - maminka, tatínek i mladší sestra skončili v plynu. Ona sama, jediná z celé rodiny, díky tomu, že se jeden esesman zmýlil v
jejím datu narození, byla přiřazena do pracovní čety, přežila...Obě dámy se pak ujaly role průvodkyň po bývalém terezínském táboře.
Terezín nechal zbudovat v letech 1780 – 90 císař Josef II. jako pevnost, která měla chránit severní hranice Čech. A pojmenoval ji po své slavné matce Marii Terezii. Od 19. století sloužila Malá pevnost jako trestnice pro vojenské i politické vězně. Připomeňme, že zde roku 1918 zemřel mimo jiné i mladý Gavrilo Princip, jenž spáchal atentát na habsburského následníka trůnu a jeho manželku Žofii.
V letech 1940 – 45 pak Malá pevnost sloužila jako věznice pražského gestapa. Nacisté sem umístili 32 tisíc vězňů, z toho 1500 židů. Z těch nejznámějších to byl kardinál Josef Beran, výsadkář František Pospíšil /popraven zde 1944/, protifašistický bojovník Jaroslav Vacek /popraven v Drážďanech 1944/. Věznili zde také političku Dr. Miladu Horákovou. Ta sice útrapy nacismu přežila, ale po válce, s nástupem komunistické totality, ji čekalo ještě horší vězení a nakonec poprava...
Nedaleké město Terezín bylo tedy ovlivněno umístěním vojenské posádky, a to až do počátku 90. let 20. století. Počet jeho obyvatel se pohyboval okolo 7 tisíc. Dnes dokonce čítá necelých 3 tisíce. Tato čísla jsou velmi důležitá pro pochopení zrůdného nacistického plánu, o němž bude řeč na dalších řádcích. Od listopadu 1941, po odchodu původních obyvatel Terezína a podle rozkazu Reinharda Heydricha, sem byli soustředěni židé z Protektorátu a prominentní židé z Německa a západní Evropy, kteří odtud byli transportováni do vyhlazovacích táborů na východě. Ghettem v průběhu následujících 4 let prošlo asi 140 tisíc židů, jejich počet se v době největší koncentrace blížil až 60 tisícům!
I když se mělo jednat o „ukázkové" ghetto, město, které Hitler daroval židům, které „oslnilo" i komisi Červeného kříže, jeho podmínky nepřežilo 35 tisíc lidí. A neúprosná čísla mohou pokračovat: 88 tisíc židů odjelo v dobytčích vagonech na východ /většinou přímo na smrt do plynu/, z nich přežilo jen 3500 lidí a z 15 tisíc dětí se jich osvobození v květnu 1945 dočkalo asi 150 /čísla se různí, někde se uvádí 100, některé materiály hovoří o 200 dětech/ ! Město i bývalá vojenská pevnost jdou dodnes zachovány v takřka původní podobě a na místech utrpení nalezneme muzea se stálými expozicemi připomínajícími hrůznou historii. Ale vraťme se k našemu projektu.
Celé dopoledne bylo vyhrazeno prohlídce bývalého ghetta a muzeí, jimiž nás provázely obě pamětnice, které vzpomínaly, kdy přesně pobývaly a co zažívaly.
Zhlédli jsme i terezínský hřbitov a uctili památku obětí ghetta.
Po dvanácté hodině naše cesta směřovala ke zmíněné Malé pevnosti. U národního hřbitova, jenž se nachází před Malou pevností, jsme se zúčastnili spolu s ostatními českými a německými studenty a za přítomnosti hostů z Rakouska, Ghany, Etiopie a Lotyšska pietního aktu – položení věnce – a uctění památky všech lidí, které umlčela nacistická zvůle. Následovala asi hodinová prohlídka zmíněné Malé pevnosti. Po 15. hodině jsme nasedli do autobusů a vydali se ku Praze, kde náš letošní projekt končil.
Děkujeme všem organizátorům z ICEJ i všem organizacím, které poskytly finanční pomoc, za uspořádání této akce. Mladí lidé, zvláště v dnešní složité době, potřebují znát svou historii i její mravní poselství.