Za hvězdou Davidovou

Ve středu 1. února se v aule naší školy uskutečnil projektový den s názvem Za hvězdou Davidovou. Jeho cílem bylo seznámit studenty 2. a 3. ročníků s historií židovského národa, holokaustem i moderním Izraelem. Jednalo se o čtyřhodinový program, který pro nás připravili pan Radek Hejret z Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém v České republice (ICEJ) a přeživší holokaustu, RNDr. Michaela Vidláková.

První hodina se nesla v duchu obecných informací o židovském národě. Přednáška započala ve starověku, byla vyzdvižena židovská vzdělanost a význam tohoto národa. Pokračovala středověkem, došlo ke zmínkám o utlačování Židů, o ghettech i pogromech, které pronásledovaly židovský národ již odnepaměti. A samozřejmě byly zmíněny i události ne tak vzdálené, které přímo odkazovaly na příčiny vzniku nenávisti vůči Židům v první polovině 20. století.

Druhá, téměř dvouhodinová, část byla připravena paní Michaelou Vidlákovou (rozená Lauscherová). Ta nás provedla historií holokaustu. Výklad zasadila do svého vlastního příběhu, který prožila. Narodila se v Praze roku 1936 do poměrně dobře situované rodiny. Když jí bylo šest let, měla jako všechny ostatní děti nastoupit do první třídy, ale musela s rodiči do transportu směřujícího do Terezína. Paní Vidláková popisovala velmi špatné podmínky v tomto táboře. Neopomněla však dodat, že terezínské ghetto svými podmínkami nebylo nejhorší, avšak i tak každý čtvrtý vězeň „pobyt“ nepřežil. Fungovala zde židovská samospráva, tzv. rada starších, děti zde měly možnost poměrně zajímavého vyžití, dokonce v Terezíně probíhala tajná výuka. Paní Vidláková patří k těm „šťastnějším,“ neboť ona ani její rodiče neodcestovali transportem na Východ. Její nejbližší příbuzní (otec a matka) přežili, prarodiče však nikoliv. Ani po skončení války její život nebyl nejlehčí. Po návratu z Terezína jim z původního majetku nezůstalo téměř nic. Velkou ranou pro rodinu byl nástup komunistického režimu. V šestnácti letech chtěla s rodinou emigrovat, avšak všichni byli chyceni a uvězněni. Paní Vidláková se po půl roce dostala z vězení, dostudovala střední a po peripetiích s přijetím i vysokou školu. Pracovala pak dlouhá léta v Institutu klinické a experimentální medicíny.

Čtvrtá hodina byla ve znamení otázek ze strany studentů. Následně pan Hejret představil současný Izrael a soutěž o něm - Cemach.

Jménem všech studentů bych rád poděkoval paní Dr. Michaele Vidlákové a panu Radku Hejretovi za velmi zajímavou přednášku. Poděkování taktéž patří paní učitelce Pýchové za uspořádání akce.

Životní osudy Michaely Vidlákové zpracovalo i Post Bellum: https://www.pametnaroda.cz/cs/vidlakova-roz-lauscherova-michaela-1936